S Pole dance jsem začala před pěti lety, když jsem hledala nějakou sportovní aktivitu, která by mě mohla bavit, protože ačkoli sport miluji, cvičení ve fitku jsem nikdy nepřišla na chuť. Shodou okolností na mě vyskočila na Facebooku fotografie kamarádky, která visela na tyči hlavou dolů a já jen několik minut nevěřícně koukala na tuto fotku a marně jsem přemýšlela, za co tam asi tak drží. Nechápala jsem to, obdivovala jsem to a najednou jsem to chtěla umět taky.

Začala jsem tedy navštěvovat lekce Pole dance v Praze a v Airku v Liberci a od té doby jsem (až s přestávkou na porod) z tyčky neslezla. A i když to někdy bolí a pálí, ten pocit, když se vám povede vysněný prvek, je k nezaplacení. Navíc si během lekce zatančíte, zaposilujete, užijete si spousty zábavy s ostatními kurzistkami,…zkrátka ideální způsob, jak si pročistit hlavu a po lekci být hrdá na to, co jste se svým tělem schopna provést a dokázat.

Ráda bych na svých lekcích zbourala mýty o tom, že je Pole dance jen pro mladé holky s perfektní postavou, protože tak to opravdu není. Není žádné omezení věku, váhy, ani jakékoli jiné. Na lekcích se běžně potkávají studentky, maminky od rodin, ženy ve středním věku, sem tam dorazí i nějaký ten muž, ale nikdo si u nás nepřipadá hloupě, nikdo se nikomu nesměje za to, jak vypadá, naopak. Přátelská atmosféra tě kolikrát dokáže vyburcovat až k heroickým výkonům. A o tom to je. Proto bych si přála, abyste si na lekcích nejen pořádně zamakali, ale také si odpočinuli od všedních starostí, zasmáli se společně s ostatními, radovali se z každého pokroku, který společně zažijeme a domů šli spokojeně nabuzeni. To je to, co mě na Pole dance v Airku nejvíc baví…